KULTURNÍ KOUTEK

Meruňková buchta na pohovce

Dům vyšperkovaný bez známek jakéhokoliv žití, že ani smítko prachu nenajdete. Rodinná idylka při tradiční Ordinaci v růžové zahradě. Rodinný oběd plný poklidného sdělování zážitků.

HA HA HA.

Kdybych měla být upřímná, náš dům vydrží být uklizený asi tak dlouho, dokud si někdo například nejde ukrojit kousek chleba. To je potom jedno, že jsem mohla hodinu uklízet celou kuchyň. Ty drobky se totiž s klidem roznesou i tam, kde byste to snad v životě nečekali. Nebo dokud si někdo nedonese jídlo na pohovku  a nejí za přítomnosti Simpsnů (chtěla jsem to zvést třeba na mého bratra, ale ruku na svědomí, já to dělám možná i častěji než on). Nebo když se dojde z nákupu a věci, které se nutně nepotřebují dát do ledničky a nebo nejsou určeny ihned ke spotřebě, leží uprostřed kuchyňského stolu třeba i týden. Úplně běžně. Až potom někomu rupnou nervy a věci vyhodí nebo si svůj hněv vyleje na někom nejbližším místě činu, no a ten následně věci přesune na jiné místo. A celý kolotoč jede zase znovu. Nebo taky neustálé tlačení posledního zbytku pasty, protože otevřít skříňku vedle umyvadla a vytáhnout pastu novou je vlastně strašně složité.

A víte, co mě vytočí úplně nejvíc ? Když můj milý bratr dojede na víkend domů a při odjezdu vymění tu více plnou pastu za tu svoji totálně vypatlanou. A nebo když nechá mokrý ručník jaksi podivně skrčený na topení, že by neuschnul ani za týden. Někdy mám pocit, že to dělá i záměrně.

Co se týče rodinné idylky, tu my máme doma velice specifickou. Tak třeba nejlepší je, když se u nás strhne hádka na téma politika a Babiš. Nekecám, ale minimálně na 2 hodiny je o zábavu postaráno. Nebo taky když má každý svůj názor a nikdo nenechá toho druhého v klidu domluvit, protože si chtějí všichni prosadit svou.  A další nejlepší věc je, když se všichni urazí a přijde klid po boji. Asi tak na celé 4 minuty, kdy to jeden nevydrží a začne zase.

Co se týče rodinného sledování televize, to se nestane asi tak nikdy, protože vždycky bude někdo prudit, že ho to nebaví a chce to přepnout, a že ten „třesk“ jede celý den a že ten Lábus ze Simpsnů už taky dobře leze na nervy.

Další kuriozitkou u nás doma je samo o sobě bouřka a počasí. Jelikož máme doma jednoho velice meteorologického fanouška s vlastní meteorologickou stanicí, je úplně normální, že u nás někdo asi 3 hodiny stojí na balkóně a sleduje nebe. Taky je úplně normální, když dojedu ve 4 ráno z akce domů a můj děda je vykuklý v okně a sleduje, kdy zaprší. A nebo taky, že mi děda zavolá do Alp, kde jsem na výletě, ale ne aby se zeptal, jak se mám, ale jestli tam sněží a kolik je tam stupňů.

Aby bylo jasno, já si tady nestěžuju. Ikdyž bych nikdy neměnila to, co mám a ve své podstatě jsem za to i vděčná, někdy je dobré si ulevit a doufat, že to je někde alespoň z poloviny třeba podobné. A stejně tak může být tento „výlev“ přínosný i pro vás, že může být i hůř :D. Kdo ví.

Každápádně teď sedím na pohovce a vedle sebe mám meruňkovou buchtu. Některé věci se prostě nikdy nezmění.. Asi mi to ale nevadí.

4 thoughts on “Meruňková buchta na pohovce

  1. Ako keby si písala o našej domácnosti 😀 S tou politikou je to rovnaké, a nakoľko s tatom sme fanúšikmi experimentálnej psychológie, debaty sa kľudne aj na niekoľko hodín zvrhnú týmto smerom, všade je veľa hluku a tak ďalej. No a Babiše sme tiež prebrali 😀 . Ten meteorológ ma tiež pobavil, každý máme nejakého zaujímavého koníčka. Ale je to atmosféra a skrátka to je taký ten skutočný DOMOV so svojím chaosom a všetkým, čo k tomu patrí ♥

Napsat komentář