LIFESTYLE

Záchvatové přejídání od A do Z

Jak se ukázalo, trpí tímto problémem více lidí, než se zdá. Ale je důležité vidět rozdíl v občasném přejídání a záchvatovém přejídání. Když si jednou za čas trošku ujedete a zbodnete čokoládu, koblihu či na návštěvě u babičky talíř buchet, jedná se o normální přejedení, nikoli záchvatové. Tohle potkalo snad asi už každého – následuje pocit plnosti, trošku nadávek, ale tím to končí.

Pak tady jsou ale i lidi, kteří trpí tím horším. Několikrát do měsíce (či týdne) do sebe nekontrolovaně cpou všechno co jim padne pod ruku. Sní toho tolik, kolik by je asi ani ve snu nenapadlo. A to všechno i přes to, že hlad nemají. Jste plní k prasknutí, ale jíte „vesele“ dál. Tady už se nejedná jen o doplnění živin, ale o cpaní se čistě z toho důvodu, že jsem si to prostě dovolila a můžu. A všechno to, co jsem doteď nemohla si teď prostě dám. A přesto vlak nejede. Tady už následuje nepříjemná bolest břicha, žaludku a pocit viny či deprese. Často si to lidé omlouvají „začnu zítra, od zítřka už budu jíst zdravě“.. Ale skutek utek.

ČÍM JSOU TEDY TYTO ZÁCHVATY ZAPŘÍČINĚNY ?

1. Nedostatek živin

Asi jedno z nejčastějších. Hlavním zdrojem vašich chutí může být strádání těla. Pokud jste už delší dobu v nějaké dietě nebo jíte méně, než by jste měli, vaše tělo vám to dá rychle znát. A znát to dá právě nechtěným ZP. Zkuste se zamyslet, jestli není problém právě tady. Pokud ano, zkuste příjem navýšit.

2. Dlouhodobé odříkávání

Určitě už jste si někdy něco odřekli. A na tom není vůbec nic špatného. Odříct si hambáč a dát si raději něco zdravějšího, to je dobré. Ale pokud si odříkáváte všechno po delší dobu, vaše chutě vás dohoní. A to v 10x větší míře. Proto si raději jednou za čas dopřejte něco sladkého, něco si upečte nebo si zajděte někam na „ne tak clean“ oběd. Utišíte tak touhu po sladkém a snížíte tak to nechtěné riziko.

3. Deprese, stres, smutek

Hodně lidí řeší tyhle 3 věci právě jídlem. Jídlem, které za nic nemůže. Vezmou si čokoládu, a už není. To nestačí, a tak si jdou pro tatranku. Pak třeba pro jablko, chleba, párek..A tak to pokračuje. Jednoduše řečeno, utápí své pocity v jídle. Mnohokrát to ale nepomáhá, spíše nikdy. Naopak, cítí se ještě hůř, protože k předešlým pocitům se přidají ještě výčitky a znechucení ze sebe samé. Pokud se v tom vidíte, zkuste popřemýšlet nad nějakou jinou činností, u které se můžete vybít. Jděte si zaběhat, zacvičit, přečíst knížku a nebo zavolejte kamarádce a popovídejte si o tom. V závěru se budete cítit lépe než kdyby jste se přejedli. A plus k tomu na sebe budete ještě pyšní, že jste odolali.

4. Přes den málo jídla

Tento bod souvisí tak trošku s bodem prvním. Tady bych to ale chtěla zdůraznit trošku jinak. Dejme tomu, že je normální den. Ráno vstanete a bez snídaně vyrážíte do práce/školy. Na svačinu si jen něco uzobnete, dáte si menší oběd, svačinu přeskakujete a večer nastává problém. Dostanete takový hlad, že nevíte co první. A tak to řešíte vším, co najdete. A cpete se, a cpete. Většinou bývá příčinou nedostatek času. No, nedostatek. Spíše neochota lidí si na jídlo ten čas udělat. A pak už se to veze.


5. Přehnané cvičení

I tohle může být jeden z důvodů. Jednoduše, vaše tělo se vyčerpá, možná i přečerpá, a odezva je na světě. I fitnessky mívají minimálně 1 rest day v týdnu. Odpočinek a regenerace je nesmírně důležitá, na to nezapomínejte.

To by bylo k možným příčinám.

A teď k tomu, JAK SE DÁ PŘEJÍDANÍ ZBAVIT :

1. Psychika

Od ní se to všechno odvíjí. To vy si to dovolíte, zakážete či připustíte. Jakmile si řeknete „už jsem to dnes porušila, tak je to jedno“ a začnete se cpát, asi nejvíc to odnese opět vaše psychika. Je to všechno začarovaný kruh. Zkuste se zamyslet, co vám to může dát a co naopak vzít. Zjistíte, že více je spíš toho druhého. Vaše dlouhé snažení a úsilí, hodiny výčitek, následné bolesti,..Všechno tohle se sčítá a násobí. Proto se zkuste přemoct a hlavně přeskládat vaše myšlení. Jakmile to pochopí hlava, bude to jen a jen lehčí.

2. Nenuďte se, zaplňte si svůj volný čas

Tohle je pro mě ten největší problém. Všechno je v pohodě, dokud se nenudím. Ale jakmile jen tak nic nedělám, mé myšlenky se začnou obracet k jídlu. A hlavně tedy chutě. Chodím pořád dokola do ledničky, po kuchyni, do ledničky a něco uždibuji. A tohle by právě mohlo skončit přejídáním se. Prostě se nudím, tak budu jíst. Takže má rada je, najděte si co nejvíce aktivit, které vás zaměstnají. Přesně jak jsem psala v bodu 3 u příčin – sportujte, malujte si, čtěte, jděte se projít či se třeba učte :D. Chce to dostat myšlenky jinam.

3. Cvičte

Zase. Zase zmiňuji cvičení, ale já vím moc dobře proč. Už dávno vím, že cvičení pomáhá kontrolovat chutě na jídlo. Nevím jestli jen mě, ale ze zkušeností si dovoluji říct, že většině lidí. Nejen že vyplníte svůj volný čas, uděláte tak ale i něco pro sebe.

4. Vykřičte se

Neříkám, že je tohle pro každého, ale většinou pomáhá, když to ze sebe dostanete. Ať ve formě doslova křičení nebo mluvení. Ano mluvení. Popovídejte si o tom s někým blízkým. Nebo si pište deník. Prostě to ze sebe setřeste.

5. Detox

Možná vás to už napadlo. Zítra nebudu nic jíst, aby se tělo pročistilo. Tak takhle rozhodně ne. Detox samotný není špatný, ale rozhodně trápit se hlady a cvičit hodiny v kuse špatné je. Já bych doporučila např. nějaký detoxikační čaj, či si jít třeba na druhý den zacvičit, ale rozhodně ne extra drasticky. Pokud je vám ale zle a bolí vás žaludek (jako mě), nenuťte se. Dejte si volno, odpočívejte a relaxujte. Pro tělo je to lepší než jít zuby nehty hopsat. Jako další variantu detoxu by šlo považovat zdravější jídlo. Dodržet kalorie, ale jíst zdravěji. Dodat tělu všechny potřebné vitamíny a látky.

Další věc, ke které bych se chtěla ještě vyjádřit, jsou výčitky. Asi 99% je po ZP má. A nejsou malé. Ale je potřeba si uvědomit, že už to nevrátíme. Jediné co můžeme udělat, je poučit se, sesbírat všechnu sílu a jít dál. Jít dál tak, jako nikdy předtím. Povznést se nad to, protože všechno špatné je pro něco dobré. Jen je potřeba v tom to dobré najít. Například vás to může posunout dál a vy konečně naleznete tu správnou cestu ke stravě a zdravému tělu.

Pokud se vám ZP opakuje docela často, není úplně od věci vyhledat odbornou pomoc. Ne nadarmo se tato porucha řadí mezi takové, jako je např. bulimie. S bulimií to má vlastně hodně společného, až na to, že bulimici to jdou všechno ihned vyzvracet.

Vím, že já nejsem žádná odbornice, ale pokud by si o tom chtěl někdo promluvit, poradit či jen se z těch svých pocitů vypsat, jsem plně k dispozici jak tady na blogu, tak na emailu xxxxxx. Ráda si přečtu všechno a pomůžu každému z vás jak to jen půjde. Jsem tady pro vás, a pro mě je to vlastně taky docela úleva se ze všeho vypsat a vypovídat.

Doufám, že jsem tímto článkem pomohla alespoň pár lidem. A taky doufám, že je to všechno k pochopení a srozumitelné. Zbavit se toho nadobro je běh na dlouhou trať, ale ten pocit potom, ten bude k nezaplacení. Věřte mi. A hlavně věřte sami sobě, protože o tom to je. Začněte na tom makat, napravovat chyby. Protože nikdo jiný to za vás neudělá, jen vy.

Všem přeji hodně štěstí v boji, protože bude potřeba ! 🙂

Napsat komentář